Pracovní paměť v sebeobraně: proč selhává

Co je pracovní paměť

Pracovní paměť v sebeobraně se ve stresu rychle přetěžuje. Pracovní paměť je krátkodobá část paměti, která udrží a umí zpracovat pouze pár informací najednou. Umožňuje nám plánovat, rozhodovat a koordinovat kroky v reálném čase. Například při sebeobraně nebo v náhlé krizové situaci. Zatímco dlouhodobá paměť ukládá fakta a zkušenosti, pracovní paměť pracuje s informacemi, které jsou právě teď aktivní. 

Podrobnější vysvětlení pracovní paměti a jejího fungování v klidu i pod stresem si můžete přečíst v článku: Pracovní paměť ve stresu.

Selhání pracovní paměti v sebeobraně

V krizové situaci, kterou je i sebeobrana, očekávejte, že vaše pracovní paměť nebude fungovat v plné kapacitě. Ne proto, že byste „nic neuměli“, ale proto, že nervový systém přepíná do režimu přežití. To, co je běžně dostupné v klidu, se pod tlakem zužuje.

Pracovní paměť má biologický limit. Běžně udrží jen několik informací současně a ve stresu ještě méně. Pokud je situace rychlá, hlučná nebo nečekaná, mozek přepne do úsporného režimu a začne používat jen to, co je hluboce zakořeněné.

Selhání této paměti není dramatický kolaps, jsou to nenápadné chyby. Například si nevybavíte směr úniku (typicky při požárním poplachu), zvolíte nevhodnou trajektorii pohybu (vstoupíte do uzavřeného prostoru), přehlédnete změnu v okolí (příchod další osoby) nebo zaváháte ve chvíli, kdy je nutná okamžitá reakce. Vysoká hladina adrenalinu, zrychlený tep a zúžená pozornost vedou k tomu, že mozek upřednostní rychlou, automatickou reakci před analytickým uvažováním.

Typické projevy selhání pracovní paměti

1. Ztráta prostorového přehledu (nevíte, kde je východ, přehlédnete překážku),
2. Krátkodobé zamrznutí (freez reakce),
3. zpomalení motoriky (pocit těžkých nohou, trhaný pohyb),
4. nepřesné vyhodnocení rizika,
5. nekoordinované jednání,
6. zúžení pozornosti (tunelové vidění),
7. výpadek verbální reakce (koktání, zadrhnutí řeči, úplné ticho),
8. chybné odhady vzdálenosti a času (reagujete brzy, nebo opožděně).

Typické projevy selhání pracovní paměti v krizové situaci

Příklad selhání pracovní paměti v sebeobraně

Motorická reakce: Máte natrénovaný jednoduchý úhyb stranou, ale ve chvíli útoku ztuhnete nebo uděláte krok dozadu, čímž si zhoršíte pozici. Váš nervový systém v tu chvíli sahá po nejhlubším „automatice“, nikoli po naučené technice.

Výpadek rozhodnutí „odejít“: Jste v situaci, kdy máte možnost konflikt opustit, ale místo toho zůstáváte stát a sledujete agresora, i když fyzický kontakt ještě nenastal. Vaše pracovní paměť je zahlcená podněty (hlas, pohyb, vzdálenost, okolí) a nedokážete rychle vyhodnotit nejjednodušší řešení, kterým je právě odchod.

Záměna směru pohybu: Chcete ustoupit stranou, ale pod tlakem uděláte krok na opačnou stranu nebo zakopnete o překážku, kterou jste ještě před vteřinou vnímali. Nejde o nešikovnost, ale o zúžené vnímání prostoru.

Příklad selhání pracovní paměti v běžné situaci

Kontrola dokladů: Pracovní paměť neselhává pouze v krizi, ale i v každodenním životě. Například, když vás kontrolní orgán (policista, revizor) požádá o doklad. Nečekaný moment vyvolá stres, který se pak projeví tak, že oslovená osoba najednou neví, kde doklad má a slyší pouze každé třetí slovo. U seniorů se stes často umocňuje. Současně vnímají více podnětů z okolí jako jsou hluk, pohyb druhých lidí, zvuk provozu a další rušivé vlivy. Mozek je pak zahlcen informacemi a nedokáže je rychle třídit. Nejde o nedostatek inteligence, ale o přetížení pracovní paměti.

Špatně zvolená trasa: Podobně může pracovní paměť selhat i při řízení. Například Matka ročního dítěte jede do cílové stanice, kde už mnohokrát byla. Je nevyspalá, dítě v autě pláče, myslí na nákup, výměnu pneumatik i blížící se platby. Mozek zpracovává příliš mnoho informací najednou. Přestože trasu dobře zná, odbočí jinam a zbytečně si cestu prodlouží. Nejde o nepozornost ani nedostatek schopností, ale o přetížení pracovní paměti.

Příklad selhání pracovní paměti v krizové situaci

Vodácký instruktor na řece: Instruktor vede skupinu na řece, když se jeden z účastníků převrhne v silnějším proudu. Současně slyší křik ostatních, vnímá blížící se překážku ve vodě a snaží se odhadnout směr proudu. Přestože má zkušenosti, na pár vteřin ztratí přehled, komu dát pokyn jako první. Nejde o nedostatek dovedností, ale o krátkodobé přetížení pracovní paměti množstvím podnětů a nutností okamžité reakce.

Evakuace budovy při požárním poplachu: Zaměstnanec kanceláře slyší požární alarm. V místnosti je hluk, lidé vstávají od stolů, někdo se ptá na další instrukce. Přestože únikovou cestu zná, na chvíli zaváhá, zda jít obvyklou chodbou, nebo jiným směrem. Mozek zpracovává příliš mnoho informací najednou a pracovní paměť nedokáže udržet všechny podněty současně. Nejde o paniku, ale o přirozený biologický limit rozhodování pod tlakem.

Reálné případy přetížení pozornosti

Podobné projevy přetížení pracovní paměti jsou dlouhodobě pozorovány například při evakuacích budov nebo ve sportovních instruktorských situacích, kde rozhodování probíhá pod časovým tlakem a množstvím podnětů. Bezpečnostní studie i tréninkové metodiky s tímto jevem počítají a pracují s principem opakování a automatizace reakcí.

Impact of Human Factors in Emergency Evacuations during Building Fires: A Systematic Review. Tato studie se zabývá výzkumem lidského chování a rozhodování během evakuace v krizových událostech, včetně vlivu stresu a dalších faktorů, které ovlivňují reakce lidí v okamžicích ohrožení.

Automatizujte pohyb

V krizi počítejte s tím, že nebudete pracovat s ideální verzí sebe sama, ale s tou omezenější. Čím více máte pohyb a rozhodování automatické, tím méně se mozek ve stresu přetíží. Když nemusíte přemýšlet nad každým krokem a máte zažité základní pohyby, prostor pro chaos se výrazně zmenšuje.

Těmito pohyby nejsou pouze typicky chápané sebeobranné techniky, údery a chvaty, ale pohyb samotný. Úhyb, změna směru, vysmeknutí, vztyk ze země nebo udržení rovnováhy. Pravidelný trénink pohybu a reakčních schopností pomůže vaší pracovní paměti nezablokovat se ve chvíli, kdy je potřeba jednat.

Autor: Lucie HRON