Tři mýty sebeobrany pro ženy

Sebeobrana je obrana sebe, jiné osoby nebo majetku při bezprostředním útoku člověka. Jde o nástroj prevence, který musí splňovat několik základních podmínek: útok je neoprávněný, obrana je aktuální, směřuje k ochraně sebe či druhých, je přiměřená situaci a představuje jediné možné řešení daného okamžiku.

Pokud by více lidí ovládalo základy sebeobrany, počet napadení a závažných zranění by se pravděpodobně výrazně snížil. Útok by se stal rizikovější a méně „výhodný“ pro útočníka. Přesto kolem sebeobrany koluje řada mýtů, které jsou často přejímány bez uvážení jejich dopadu.

Mýtus 1: Sebeobrana na „psychopata“ nefunguje

Omyl! Obrana na „psychopata“ naopak funguje. Agresor spoléhá na strach a pasivitu. Tento útočník si obvykle vybírá cíl, od kterého nečeká odpor. Jakmile narazí na reakci, jeho plán se rozpadá. Užití bojového umění nebo sebeobrany je právě pro situace, kdy proti vám stojí rozrušený agresor, který nezvládá vlastní emoce. 

Pokud na vás takový člověk zaútočí, zpravidla je přesvědčený, že vás přemůže. Útok nemusí být jen fyzický. Časté jsou i verbální projevy. Mají zastrašit, ponížit nebo vyvést z rovnováhy. Tito lidé útočí zřídka na ty, u kterých očekávají problém nebo odpor. Proto je důležité dát okamžitě najevo, že nejste snadný cíl a že se budete bránit.

→ Braňte se vždy, bez váhání!

Poznámka: V textu je výraz „psychopat“ použit jako zjednodušené označení agresivního útočníka nebo násilně se chovající osoby. Nejde o lékařskou diagnózu ani odborné posouzení duševního stavu.

Princip sebeobrany

Agresor obvykle nepočítá s tím, že použijete sebeobranu nebo bojové techniky. Jakákoli obrana narušuje jeho plán. Přináší moment překvapení. Dává vám výhodu. Není nutné vymýšlet složité postupy. Sebeobrana má být rychlá, jednoduchá a rozhodná.

1. Zásah na citlivé místo a okamžitý ústup.
2. Narušení rovnováhy útočníka.
3. Vytvoření odstupu, rozhození útočníka a rychlé opuštění prostoru.

Většina útočníků spoléhá na fyzickou převahu a pasivitu oběti. Cílem sebeobrany je získat prostor a odejít, ne vést dlouhý střet.

Obrana z odstupu

Pokud se rozhodnete pro kop na citlivé místo, provádějte ho z distanční vzdálenosti. Počítejte s tím, že kop nemusí být účinný. Jakmile obrana zabere, následuje únik nebo vytvoření odstupu. Hrozí-li vám i nadále nebezpečí, jednejte znovu. Obranu ukončete ihned, když nebezpečí pomine. Kdy obrana končí, je vysvětleno v samostatném článku. 

Útočník pod vlivem návykových látek

Zvýšte pozornost, pokud je útočník pod vlivem alkoholu nebo drog.
Riziko je vyšší z několika důvodů:

1. Snížené vnímání bolesti,
2. nepředvídatelné reakce,
3. vyšší impulzivita,
4. menší sebekontrola.

Druhý mýtus: Žena se nikdy neubrání muži

Kdyby to byla pravda, každý útok by byl automaticky úspěšný. Realita je složitější. Přesná čísla neexistují, protože mnoho incidentů zůstává nenahlášeno. U obrany nerozhoduje pouze váha nebo fyzická síla. Významnou roli hraje způsob uvažování, sebevědomí, zkušenost se stresem a aktuální životní situace. Jinak může reagovat mladá žena, jinak matka, sportovkyně nebo člověk bez fyzické zátěže. Odlišně bude jednat i osoba se zdravotním omezením.

Odvaha není vázaná na pohlaví. Je to osobnostní rys, který nesouvisí s pohlavním ústrojím. Někteří lidé ji mají vyšší, jiní nižší. Rozhodující je vaše připravenost reagovat a ochota se bránit, ne biologické rozdíly. Rozhoduje reakce, ne síla.

Třetí mýtus: Nejlepší a nejúčinnější je rána pěstí

Častý omyl, který zastávají i někteří trenéři bojových sportů. Úder pěstí v reálném konfliktu není tak spolehlivý, jak se někdy tvrdí. Kosti prstů jsou křehké a zásah do obličeje bez ochrany ruky je sázka do loterie. V praxi bývá výsledkem spíše poranění vlastní ruky, například pohmožděniny nebo zlomeniny.

Člověk vážící 60 kg úderem pěstí do obličeje 100kilového útočníka většinou nezastaví. Situace, kdy se to podaří, se obvykle pojí s vysokou úrovní tréninku – technikou, načasováním, psychickou odolností a často i momentem překvapení.

Proč bývá úder pěstí často neúčinný

1. Nejste na útok připraveni a reagujete pozdě,
2. chybí technika a zkušenost,
3. ruka není chráněná,
4. útočník se pohybuje a cíl se mění.

Při obraně bývá účinnější otevřená dlaň než sevřená pěst. Cílem je narušit útok a získat prostor k úniku. Útok zezadu bývá obtížně předvídatelný, proto je důležité aktivní vnímání okolí a hlídání osobního prostoru. Tím si vytváříte bezpečnou zónu. Nejde o přehnanou ostražitost, ale o návyk, který zvyšuje šanci na včasnou reakci.

» Více článků na BLOGu

Autor: Lucie HRON