3 Mýty sebeobrany pro ženy

Sebeobrana je obecně považována za jednu z prevencí obrany sebe sama, ale také obrany jiného a je jedním z nástrojů prevence kriminality.

Představte si, že každý člověk na světě by uměl základy sebeobrany. Dobře, představte si, že by ji ovládala každá žena nebo každý váhově lehčí jedinec. Počet ublížení na zdraví oběti by se rapidně snížil.

Mýty, které jsou dogmaticky vštěpovány bez uvážení dopadu.

1. Sebeobrana na psychopata nefunguje

Omyl! Na psychopata naopak funguje cokoli, co je spojené s bojem, protože psychopat primárně útočí na oběti, o kterých předpokládá, že se takticky bránit neumí nebo se bránit ze strachu nebudou.

Užití bojového umění nebo sebeobranných technik je přímo dělané proti subjektům, které pohání přehlcené emoce (nerváci, opilci, psyhopati, agresoři, apod.).

Pokud na vás takový subjekt zaútočí, je to proto, že si je na 90 % jistý, že vás přemůže. Nemusí se vždy jednat o fyzické útoky, někdy jsou to útoky verbální, které vás mají dehonestovat nebo vystrašit.

Málokdy člověk útočí na osoby, o kterých předpokládá, že jsou silnější nebo problematické. Proto je vaším úkolem okamžitě ukázat protistraně, že Vy jste „problematický subjekt“, který se bude bránit.

→ vždy a bez zaváhání se braňte!

Žádný útočník neočekává, že použijete bojové techniky nebo sebeobranu. Jakákoli obrana a odražení útoku je výhodou, která představuje rozhození protivníka.

Nemusíte vymýšlet nic složitého, vždyť 99 % útočníků jsou muži. Mužské genitálie jsou tou necitlivější částí lidského těla, která vyžaduje ryze něžné zacházení jinak trpí bolestí.

Pozornost naopak zvyšte, pokud je útočník pod návykovou látkou. Ten pro vás představuje z výše uvedených subjektů největší nebezpečí, neboť je velká pravděpodobnost, že v danou chvíli si nebude jeho nervový systém uvědomovat bolest.

1. Druhý mýtus: Žena se nikdy neubrání muži

Kdyby to tak bylo 100 % útoků by bylo úspěšných. Reálné statistiky se bohužel nikdy nedozvíme, jelikož ženy útoky moc nenahlašují. U žen více než na váze záleží na tom, jak uvažuje (jak si věří) a v jaké je životní situaci. Je pravděpodobné, že mladá žena bude jednat trochu odlišně než matka. Sportovkyně bude jednat rovněž jinak než člověk, který se s fyzickým a psychickým zatížením nikdy neshledal. Zdravý člověk bude rovněž jednat jinak než jedinec se zdravotním omezením atd. Co se týče odvahy, již dávno neplatí (pokud to vůbec platilo a není to pouze akt filmografie a systémové medializace), že odvaha je přirozená pouze nebo jedině u mužů. Osobně mám v praxi přesně opačné zkušenosti, přesto musím s trochou vtipné nadsázky upozornit, že charakterový rys „odvahy“ nesouvisí s pohlavním ústrojím. Pokud si to někdo myslí, měl by nejprve poznat na vlastní kůži pár realit z praxe. Někteří lidé jsou více odvážní, jiní méně. Das ist alles.

3 Třetí mýtus: Nejlepší a nejúčinnější je rána pěstí

Naprostý nonsense, který vám budou tvrdit i zkušení sportovci naprosto dogmaticky. Kosti prstů jsou velmi křehké a úder do tváře je v pouličním boji sázka do loterie, kterou lze aplikovat možná napadne-li vás menší či lehčí útočník, což se v praxi patrně nikdy nestane. 60 kg člověk úderem pěstí do obličeje 100 kg osobu z 90 % nezastaví. Z praxe lze zjistit, že výsledkem je buď neúčinnost úderu nebo pohmožděné či zlámané kosti (často o zuby). Bolest sice v danou chvíli tolik nevnímáte, ale útočníka ještě více rozzuříte.

Proč je úder neučinný?

1. Nejste na útok připraveni a udeříte špatně
2. Neumíte dávat údery
3. Neumíte dávat údery bez bandáží a rukavic
4. Útočník není statický, netrefíte se atd.

Více než 60 % nahlášených útoků na holky je aplikováno zezadu a často strhem za vlasy. Při obraně je doporučován úder dlaní, což já z praxe potvrzuji. Cílem jsou uši, oči, ohryzek nebo genitálie. Tyto dopady vám z velké pravděpodobnosti poskytnou pár sekund na další konání nebo útěk.