4 fáze zvratu mentálního vyčerpání

Kolikrát jste byli na pokraji sil? Kolikrát jste si věřili a selhali?

Jak poznat, kdy si dát pauzu a kdy přidat?

Když nevíte, nechoďte pro radu daleko. Všichni hledáme rady pohledem ke hvězdám a má to své opodstatnění. Vesmír má své zákonitosti. Každou sekundu se zmítá v bouři střetů těch nejrůznějších událostí. Funguje dál jen proto, že na každou akci vzniká reakce, která dává prostor vyvažující energii, díky níž vznikne rovnováha.

Abyste věděli, kdy jít dál a kdy si dát pauzu, musíte vědět, kde je váš balanc. Otázky ohledně zdraví, míry zatížení, frekvence a psychického stavu jsou vodítkem.

Na sílu nic netlačte. I když jste v kreativním módu nebo máte hodně energie, dřív nebo později se motor zasekne.

Je to tak divné? Už na základní škole vás ve fyzice učili, jak fungují síly. Ty stejné se odpuzují. Přitahují se ty protikladné. Nehledejte v tom vědu. Někdy stačí jen odpočinek.

Nezaměňujte si odpočinek se vzdáváním se toho, co milujete jen proto, že to v jedné fázi nefunguje. Někdy se stane, že na cestě z bodu A do bodu B, vás x krát něco zastaví. Není pravidlo, že vás To zastaví pouze jednou, dvakrát nebo pětkrát. Cesta může mít díry, může být neupravená, může přes ni spadnout strom nebo být neprůjezdná dopravní zácpou. Má rozcestí, vedlejší cesty, objezdy. Někdy ji kříží řeka nebo val a musí se postavit most nebo tunel, aby mohla pokračovat. Je toho mnoho toho, co ji doplňuje a patří to k ní. Žádná cesta není pouze rovná a bezpečná. Je prostě taková „přirozená“ a bez toho všeho by do bodu B často nikdy nedorazila.

Dejte si pauzu, ale jděte dál. Pamatujte, když to nejde fyzicky, je čas pracovat na psychice. Možná právě to se po vás chce. Vybalancovat činnost, kterou děláte. Jinak by se ramena vah převrátila.

Síly doplníte vyrovnáním. Když budete například cvičit jeden sval, nebude vám stále růst donekonečna. Když rozvíjíte pouze část celku, hýbete stále celou strukturou. Proto je třeba „najít druhé rameno vah“ a vyrovnat energie, aby se mohlo postoupit na další level.

Pokud máte strach, že druhé rameno nenajdete nebo ani nevíte, kde ho hledat, nebo možná ani nevíte, o čem právě mluvím, nezoufejte. Máte-li pevnou vůli a budete myslet na cíl, představovat si ho, budete vysílat impulzy takové síly, že si vás vyrovnávací zdroj najde sám. Pozor, abyste ho však neminuli, musíte dělat nenásilné akční krůčky, pouhá vizualizace nestačí.

V praxi to vypadá následovně: Když jsem skládala texty písní, znala jsem obsah, ale to pravé bylo stále skryté. Studovala jsem knihy k tématu, chodila na opery, četla filosofii a biologii, které mi dodávaly celistvost (vizualizace + submisivní akce). Utvářela jsem si obraz textu. Často jsem ho už měla v hlavě, ale když jsem začala psát, nešlo to. Občas jsem psala na sílu. Co kdyby. (Vesmír nepřelstíte, nefungovalo to.)

Nikdy nevíte, kdy k vám začne promlouvat múza. Ukazovaly se mi jen hrubé náčrty, které neudávaly ani tvar, ani rozsah. Někdy to trvalo měsíce. Přišlo to většinou neočekávaně. V hlavě jsem viděla myšlenky, slova, návod na rozluštění hlavolamu, který mi nějaká energie diktuje. A tak jsem začala psát. Bez síly, bez přemýšlení. Prostě to tam bylo. Vše, od začátku až do konce. Takto jsem čekala na vyrovnání vah.

Tato cesta je nejvíce trnitá, protože obsahuje fáze snahy, zkoušení, učení a nechtěného zastavení. Nic, co chcete už nejde. Teď víte, že jste ve stádiu, kdy se po vás chce jen trpělivě čekat.

Naučte se rozlišovat tyto úseky. Rozjezd většinou drhne a je pomalý. Etapa vzestupu je logicky nejpříjemnější. Vše vám jde, inspirace přichází na povel. Objeví se jen tak, kdy se vám zachce. Pak se to ale zastaví, motor se zadře. A v ten moment to nesmíte vzdát. Váš úkol je najít to, co vytvoří rovnováhu. Zde nastává ta nejdůležitější fáze, aktivní a pasivní čekání.

Jaký je správný postup:

1. Hledat řešení (nevzdat to).

2. Zkoušet (zase to nevzdat).

3. Aktivně čekat (nechat vyvažující energii, aby si našla vás). Při aktivním čekání, musíte vysílat ty správné vlny. Myslet na cíl a představovat si ho. (+ Konat sekundární kroky, které přímo nesouvisí s cílem.)

4. Pasivně čekat (to je ta chvíle, která se přirozeně objeví v podobě skoro zapomenuté myšlenky, jakoby vám na cíli ani nezáleželo). Ten moment, kdy dojdete k rovnováze a Balanční Energie se objeví.

Pamatujte, když už nemůžete, běžte dál. Fáze chodí přirozeně, nepředbíhejte je, neperte se se síly, které ví lépe než my, jak mají pracovat.

» Více článků na BLOGu