Prevence osobní bezpečnosti

Do většiny nebezpečných situací se nedostanete náhodou, ale v důsledku svých předchozích rozhodnutí. Prevence osobní bezpečnosti proto znamená vyhýbat se okolnostem, kde hrozí ohrožení, a řídit vlastní riziko.

V oblasti krizového řízení se prevence chápe jako systematická práce s rizikem před, během i po incidentu. Osobní bezpečnost není o reakci na hrozbu, ale o tom, co jí předchází.

V praxi to znamená například:

1. vnímat dění ve svém okolí,
2. vyhýbat se rizikovým místům,
3. upravovat každodenní návyky,
4. plánovat trasu a pohyb v prostoru,
5. vědomě komunikovat a nastavovat hranice,
6. sledovat okolní prostředí (únikové cesty a osoby v blízkosti).

Tato prevence stojí na tom, že svým chováním můžete do určité míry předcházet riziku. Zaměřuje se hlavně na fázi před incidentem, tedy na vyhýbání se riziku. V kontextu sebeobrany ale osobní bezpečnost nekončí ve chvíli, kdy prevence selže.

Co řeší mainstream

Tradiční přístup k osobní bezpečnosti předpokládá, že:

1. si všimnete rizikového dění,
2. správně je vyhodnotíte,
3. rozhodnete se reagovat,
4. budete schopni jednat.

Doporučení se proto zaměřují například na:

1. vyhýbání se rizikovým místům,
2. udržování odstupu,
3. plánování trasy,
4. kontrolu prostředí,
5. verbální komunikaci,
6. včasný odchod z prostoru.

Tato opatření tvoří základ prevence, ale implicitně předpokládají, že ve chvíli ohrožení bude váš nervový systém schopen zvolit akci. Například ústup, útěk, protiútok, obranu nebo verbální reakci.

V krizi ale může být rozhodování i pohyb omezen mimo jiné selháním pracovní paměti, která je při akutním stresu výrazně zatížena.

Co mainstream prevence neřeší

V reálném ohrožení někdy váš nervový systém vyhodnotí, že žádná z dostupných variant není bezpečná. Namísto reakce se aktivuje tzv. strategie přežití, která může mít podobu například:

1. zamrznutí (freeze)
2. tonické imobility,
3. kolapsu,
4. nebo compliance (podřízení).

V těchto stavech nemusíte být schopni:

1. křičet
2. utéct
3. bojovat
4. nebo se rozhodnout jednat.

Tedy reagovat způsobem, který předpokládá klasická prevence i většina kurzů sebeobrany.

Příklad: Přepadení na ulici

Při přepadení na ulici napadený bez odporu vydal telefon, přikyvovat a řídit se pokyny útočníka.

Nepřešel do útěku ani do protiútoku. Ne proto, že by „nevěděl co dělat“, ale proto, že jeho nervový systém vyhodnotil podřízení (compliance) jako nejbezpečnější dostupnou možnost.

Příklad: Fyzický nátlak

V situaci fyzického nebo sexuálního nátlaku přestala napadená klást odpor, komunikovala klidným hlasem a plnila pokyny útočníka.

Navenek to působilo jako spolupráce, ve skutečnosti však šlo o podřízení (compliance), tedy automatickou snahu minimalizovat násilí.

Tři fáze práce s osobní bezpečností v kontextu sebeobrany

Osobní bezpečnost v kontextu sebeobrany lze rozdělit do tří rovin:

1. Osvěta a krizová komunikace

Pomáhá vám porozumět riziku, pracovat s osobními hranicemi a reagovat ve chvílích, kdy je narušena vaše osobní zóna.

2. Pohybová a mentální připravenost

Rozvíjí schopnost vstát, otočit se, změnit směr, udržet rovnováhu nebo se včas vzdálit ze situace. Podporuje orientaci v prostoru, rozhodování a jednání pod tlakem.

3. Techniky a specializovaný trénink

Zahrnují sebeobranné systémy, bojová umění nebo dlouhodobý trénink konkrétních obranných postupů.

Druhá fáze, kam spadá pohybová připravenost, bývá často opomíjená, přestože tvoří zásadní most mezi prevencí a fyzickou sebeobranou.

BJW: Prevence osobní bezpečnosti skrze pohyb a reakci

BJW (Boj jako Workout / Fight as Workout) je metoda pre-sebeobrany zaměřená na prevenci osobní bezpečnosti v kontextu sebeobrany. Připravuje tělo i mysl reagovat v nepředvídatelných situacích.

Pracuje s pohybem jako cestou k návratu do reakce. Neučí přímo bojové techniky, ale pohybový vzorec, který se spustí dříve než vědomá technika.

BJW rozvíjí:

Pohybovou odolnost (Resilience Movement): Stabilizaci těla a orientaci v prostoru.

Jednání pod tlakem (Act Under Pressure): Rozhodování a jednání ve stresu.

BJW vychází z vlastní metodiky F.A.R.M. (Freeze–Assess–Respond–Move), která umožňuje návrat ze zamrznutí do reakce při akutním ohrožení.

Trénink BJW vás v krizi učí: 

1. držet pevnou pozici a stabilitu,
2. pohybovat se, měnit směr a vzdálenost,
3. hlídat si bezpečnou zónu,
4. přejít ze zamrznutí do pohybu.

Základem je kontinuální mobilita, tedy držet pohyb jako strategii.

Například provádět přechody, vysmeknutí, návrat do stoje, měnit výšku, směr i vzdálenost podle vývoje okolností. Tím buduje tělesný a mentální základ, ze kterého můžete bezpečně vstoupit do sebeobrany, úpolových sportů nebo jiných obranných systémů.

Autor: Lucie HRON